13.5.2010, Praha, Palace Cinemas Slovanský dům
Příběh Robina Hooda byl zfilmován nesčetněkrát. Možná tucetkrát. K tomu tři televizní seriály. Kvanta textu, které do člověka nahustila škola. Každej v životě slyšel o Robinu Hoodovi, každej o něm ví, dohromady ale jen pár tisíc vyvolených lidí, co studují anglickou historii a literaturu, ho zná. Kvadriliony slov padly, když Ridley Scott začal připravovat natáčení Robina Hooda. Svého Robina Hooda.
Původně se scénář jmenoval Nottingham a původně v téhle verzi měli hrát Russell Crowe a Christian Bale a pak taky Sienna Miller a pak se to všechno zamíchalo a najednou měl hrát Russell Crowe a Russell Crowe a pak taky Kate Winslet a šerif a bájný zbojník měli být jednou postavou s dvojím životem a pak Russell, resp. Briand Helgeland napsal scénář a na svět vyplynulo, že Russell Crowe bude jen jedním Russellem a Cate Blanchett bude jeho Marianou.
Lákavá myšlenka s dvojrolí zločince a strážce záchrana byla fuč a zůstalo jen Ridleyho tvrzení, že přijde s něčím novým. Že přijde s untold story.
Podařilo se?
Podařilo.
Robin Hood má všechno Ridleyovské a všechno… é… všechno Scottovské. Představte si Gladiátora a Království nebeské. Máte? Tak. Teď to zapomeňte a představte si jen Maxima. Máte? Tak. Teď to taky zapomeňte.
Teď můžete jít na film.
Protože by od tebe bylo blbý, kdybys k filmu sedl(a) s myšlenkou, že Russell hraje druhého Maxima, protože na to má účes i úvous. Ne. Stokrát ne.
Teď si představ Krále zbojníků s Kevinem Costnerem. Máš? Tak… Zapomeň. Costnerovic Robin Hood byl kravina, romantika do vitríny, na níž se nepráší jen proto, že to byl široko daleko nejlepší Robin Hood. Až do května roku 2010, kdy Ridley představil světu svého Robina Hooda.
Příběh je jednoduchý s pár kličkami. Klasika. Robin Hood se jmenuje Robin Longstride a vrací se společně s armádou, v níž slouží, pod velením anglického krále Richarda I., kterýmu říkají Lví srdce. Obléhají hrad, v noci se bavěj, mezi vojsko přijde Richard hledaje upřímného vojáka, náhodou ho najde v Robinovi a když mu Robin vyčte masakr v Akře, Richard ho i s dalšími třemi maníky nahodí do pranýře. Ti maníci jsou Malý John, Will Scarlett a pak nějakej Allan. Will Scarlet je zrzek z Walesu, malý John má velký kladivo a Allan hraje na loutnu a zpívá a občas rapuje. Tak. To stačí, protože ve filmu se o nich vlastně ani víc nedozvíš.
Richard v boji padne, naši čtyři merry men utečou od vojska a náhodou se připletou k prekérní situaci, kdy holohlavý Mark Strong, a.k.a Godfrey, přepadne pár Richardových mužů, jak s anglickou korunou peláší k pobřeží, aby korunu dovezli domů k Janovi, kterej se na ni už těší a aby se netěšil moc, šuká francouzskou princeznu, i když mu před pokojem brečí jeho právoplatná žena. A vůbec ho nezajímá, že se to jeho matce pramálo líbí.
Godfreyho družina v boji s Robinovými merry men padne a holohlavému Markovi na tváři vyroste jizva, pač Robin se protentokrát netrefil přesně. Robin čapne korunu, pač je to jeho jízdenka do Anglie, poslechne si umírání Roberta z Loxley, oblékne svoje kluky do rytířského brnění a spolu odjedou do Anglie.
Tak. Základní synopse příběhu. Tenhle úvod trvá asi půl hodiny a je nádherný. Pomalé rozvláčné tempo spolu s akčními momenty plus ukázky z postelového života prince Jana, nějaké to pletichaření francouzského krále a Godfreyho dohromady k zamračené Francii, z níž Robin spolu s merry men prchá domů, krásně padne a Ridleyho režijní ruka se prostě pozná. Barvičky, kamera, akce, to všechno je prostě typický Ridley.
Co už je atypické, je kolotoč záměn, kdy Robin po chvíli rád přijme úkol předstírat Roberta z Loxley u Nottinghamu, pač starý Loxley už je moc starý a slepý, aby se bránil šerifovi a jeho daním. Jenže šerif ze zabláceného Nottinghamu je nic, má dva štěky, protože záporákem je tu Mark Strong, tedy Godfrey. Ten vybírá daně spolu s francouzskou družinou a hledá Robina, pač se mu nelíbí ta jizva.
Robin, teda nový Robert, se postupně pomalým tempem dostává do středu dění a všechno se láme asi půl hodiny před koncem, kdy studio řeklo „Dost!“ a Ridley musel začít stříhat. Ze závěrečného konce je tedy patos, klišé a maštěnej guláš, pač střihač stříhal tak, aby aspoň něco zůstalo.
Všechno poctivě vybudované v prvních dvou hodinách je najednou pryč, politické pozadí, najednou se vyloupne Robinovo dětství a najednou se vyloupne bitva, v níž Robin „Maximus“ Longstride udělá jedno svoje „Áááá!“ a jedno svoje „Néééé!“ a pak je bitva u konce a pak je najednou Robin Hood v Sherwoodu.
Robin Hood z roku 2010 je nová legenda o Robinovi s kápí, zapomeňte na ostatní zpracování, která jsou jen hračkami pro děti. Ridley Scott představil historicky naprosto nekorektní příběh o muži, který bude nejslavnějším Jánošíkem. (Beztak mám pocit, že to Slováci odkoukali právě od Anglánů.) Historické reálie jsou nádherné – máte pocit, že skutečně takhle to bylo. Londýn je směs bahna a doškových střech a Nottingham je pole a kurník a pár baráčků. Sherwood není žádnej les s vodopádem, kde si mohl mýt Costner svůj bílej zadek. Všechno opravdu vypadá, jako by to bylo skutečné. Kostýmy a teorie bitev taktéž. Lučištníci mají na prstech náplasti, protože tětiva řeže, ale střílejí za deště, pořád mají natáhnutý luk, přepychové Richardovo brnění je pouze drátěná košile, ale to jsou jediné mínusy, kterých si beztak nevšimnete, na historických reáliích.
I když střihač stříhal, pořád je jasný inovativní přístup k historické látce, jaký Ridley vždycky měl. On si prostě najde mezeru v legendě a vypráví příběh, kterému uvěří kvanta lidí, pokud náhodou neviděli před dvaceti lety Costnera a od té doby vzpomínají na jeho bílý zadek a uctívají Krále zbojníků jako nejlepší filmovou adaptaci. Robin Hood Ridleyho Scotta je věrohodný, je lživý, ale je tak věrohodný, že skutečně si začnete myslet, že takhle to mohlo být.
Robin a Marion jsou nádherný pár a jiskří to mezi nimi tak, jak mezi žádný párem za poslední roky. Skutečně krásně popsaný rodící se vztah, Robin je starší lučištník, Marion je starší vdova po Robertu Loxleym, která maká na svých pozemcích, protože je chudá, a proto se jí nelíbí daně krále Jana, má vrásky a má psy, se kterými Robin musí spát. Robin je pak rozvážný muž, který přemýšlí, umí číst, i když je obyčejný lučištník, má ve vousech šediny a líbí se mu Marion. Funguje to mezi nimi na jedničku. Na jedničku funguje i Godfrey, tedy Mark Strong. Holohlavý, obrovsky charismatický, slizký a odporný, ale přitom bravurně zahraný. Výtečný charakter. Lepším charakterem je sir Walter Loxley, starý, slepý táta, kterej se pohádal s Robertem, ale Robina si zamiloval jako syna. Umí se opít a v osmdesáti čtyřech letech má ranní erekci. Godfreymu v návalu své hrdosti udělá další jizvu na hlavě. Ale věk nezastavíš a pak taky umře. No. William Marshal, zahraný Williamem Hurtem, je další výraznou postavou, skvělou postavou, ale má málo prostoru. Merry men a mnich Tuck pak už nemají až na pár vět o sobě vůbec žádný prostor, a to je škoda, protože jejich vedlejší linka si nutně zaslouží rozvést.
Dohromady sedí všechno, kamera, filtry, příběh, herecké výkony, dokonce i místy nevýrazná, ale přitom povedená hudba, bohužel všechno jde do kytek v posledních dvaceti minutách, kdy – jak už jsem říkal – střihač stříhal a určitě si přitom představoval, jak by mu pomohl Edward. Střihorukej. Ale to neva.
Inovace v příběhu, zkušená a pevná Scotta režijní ruka, skvělé výkony, výtečná kamera (která se za film zatřásla dvakrát, pokud jsem si správně všiml), exkluzivní obléhání na úvod a neskutečně věrohodná atmosféra Anglie na konci dvanáctého století. Historická korektnost, jako vždy od Ridleyho, dostala na frak, ale to je jedno – jeho hlavním záměrem je, aby vás oklamal a zase jste mu věřili, že se tak skutečně mohlo stát.
Platilo to tak v Gladiátorovi, v Království nebeském, platí to tak v Robinu Hoodovi.
Nutná je režisérská verze delší tak aspoň o hodinu.
Až vyjde, stane se Robin Hood nejlepším historickým filmem první dekády nového tisíciletí. Doposud si drží první šlajc právě Království nebeské. Protože Gladiátor se počítá ještě do devadesátejch let.
Robin Hood je překvapivě hodně vtipný historický snímek, v němž vtipy nejsou trapné, noční přepadení vozu s osivem je výborné; má výrazné postavy a inovativní přístup k příběhu, do nějž padá rovnou budoucí Magna charta libertatum.
Atmosféricky věrohodný, s několika pravdivými okamžiky z legendy o Robinu Hoodovi (Costnerův Robin je podrždržka vůči legendě), skvěle natočený a barevný snímek, který musíte ocenit jen tak, jak je. Nebuďte odborníky, nehrajte si na ně, nelžete sami sobě a jiným, jak se v tom vyznáte. O Robinu Hoodovi nevíte vlastně nic, neumíte točit film a psát scénář. Umíte poznat, kdy vás film baví a kdy ne.
A jestli si vzpomenete, v úvodu jsem vám říkal, ať všechno ostatní, co jste o Robinu Hoodovi slyšeli, zapomenete. Protože to musíte. Říkají to už úvodní titulky.
Robin Hood [8/10]
Akční / Drama
USA / Velká Británie, 2010, 140 min
Režie: Ridley Scott
Hrají: Russell Crowe, Mark Strong, Cate Blanchett, Scott Grimes, Kevin Durand, Bronson Webb, Oscar Isaac, Léa Seydoux, William Hurt, Danny Huston, Max von Sydow, Matthew MacFadyen, Eileen Atkins, Mark Addy, Luke Evans
0 komentářů:
Přidat komentář